Pomalu, ale jistě se blíží Jarní rovnodennost a pomalu, ale jistě končí zima…. zimní období by mělo být obdobím klidu a odpočinku. Zima je obdobím, kdy všechno v přírodě spí, spousta zvířat ulehá do hybernovaného stavu, stromy stahují svou mízu, ptáci přestanou zpívat a zem přikryl sníh… Přesto v neviditelné hloubce pod povrchem se cosi děje… Člověk jako součást přírody na tom není jinak. I jeho tělo a mysl v zimě potřebuje odpočinek od aktivního života. To, že se tak nechováme, znamená pouze, že nerespektujeme svou přirozenost, že jsme se naučili si nevšímat své souvislosti s přírodou, že jsme přešli do módu „civilizovaného“ života. A tak, když tělu a duši nedáme, to, co je přirozené a pro organismus tolik potřebné, aby došlo k plné regeneraci a „míza v kmenech stromů mohla na jaře proudit s novou silou“ – tak si to prostě tělo vezme samo. A udělá to radikálně, udělá to katarzně a zastaví nás s takovou silou, že rozhodnutí „muset“ jít ráno do práce jako přece každý den, změní z minuty na minutu vysokou horečkou, totální slabostí těla – doslova vám podrazí nohy a na tu postel s Vámi hodí s razancí, které už se nedá bránit…

Musím Vám říct, že děkuji za letošní chřipky…. Jsou hluboce transformační, mění vibraci celého těla a jak jsem pozorovala – byly tentokrát obzvláště silné a bolestivé a dlouhotrvající s velmi velmi vysokými horečkami. Nejen tělo, a tentokrát i duše, se nutně po předchozím náročném roce, potřebovali „očistit“ a převibrovat na nové frekvence, které nás čekají s blížícím se novým jarem. Cítím doslova vděk, s jakou silou a razancí tato chřipka kosila davy lidí a jak jsem mohla pozorovat – měla silné čistící účinky… Nazývám tuho chřipku TRANSFORMAČNÍ a za tím si stojím.

Její průběh měl tentokrát velmi vysoké horečky, hnisavé záněty uší, krku i očí – každému se čistily ty části těla, které byly nejvíce zanesené nánosem minulých uložených toxicit…. To, co tentokrát ale bylo poprvé v chřipkové epidemii nejvýraznější – byla zároveň silná emocionální a  sebetransformační očista.. Nebála bych se říct, že to tentokrát nebyla jen chřipka těla, ale především chřipka duše.. Než propukla provázela ji silná nervozita a neklid a v jejím průběhu si každý individuálně procházel stavy depresí, vztahových vnitřních pochybností, čistil se vztah sám k sobě a tím následně vztah k okolí (opět každý podle svého osobního nastavení aktuálních individuálních potřeb)… U někoho v horečnatých stavech propukaly silné deprese a běžely různé vnitřní programy v nichž bublala naštvanost na okolí, na sebe, na život obecně… do toho se střídaly stavy beznaděje, bezvýchodnosti a pocitu neřešitelnosti některých svých životních situací (každý to prožíval přesně v té rovině, která pro něj byla aktuální a individuálně akutní v jeho životě). S úžasem jsem to celé sledovala a děkovala za ten dar síly přírody, protože jsem už viděla, co po těchto katarzních stavech bude následovat.. Pozorovala jsem to nejen na svých blízkých, ale i na klientech kteří přicházeli jak před vypuknutím, tak po „vyležení“ chřipky… Udělal dobře ten, kdo umožnil tělu, aby to vše zvládlo samo bez umělého srážení horečky, (i když tentokrát byly vysoké a trvaly dlouho) a bez zbytečného nasazení antibiotik – které celý proces buď okamžitě zastavily, nebo výrazně zpomalily…  Tělo pak nemohlo vypustit vše až do dna, ale ponechalo si to na příště a k dočištění bude muset dojít později…

Narazila jsem i na dost názorů, že to máme z toho znečištěného prostředí, že to je zmutovanými viry atd atd… Ano, to všechno může hrát roli a zhoršovat průběh, to všechno může znamenat, že ozdravná síla našeho těla i duše musela jen vyvinout o to větší úderný zásah, aby nás z toho všeho zase dostala do rovnováhy… Proto to vypadá, že jsou ty chřipky nekonečné, a pokud se vracejí opakovaně za sebou, není to proto, že je něco špatně – ale proto, že toho v těle i v duši bylo tolik, že je nutné, aby horečnatý stav proběhl na několikrát… Horečka je sama o sobě vysilující a jestliže napoprvé nestihla spálit vše, tělo je ponecháno krátkému odpočinku – regeneraci…. A pak šup, zase znovu do dalšího kola – a to tolikrát kolikrát je to tělu zapotřebí…. Důvěřujte, tělo má svou vlastní inteligenci… Znovu připomínám – pokud se k tomu od začátku stavíte ve stylu „kdy už to skončí, jak dlouho to budu ještě snášet, je to nekonečný“ atd… pak jen svým postojem NEPŘIJETÍ zcela brzdíte hladký a co nejsilnější a co nejkratší průběh tohoto katarzního druhu čističky… A pokud do toho zobete cokoliv na snížení teploty, jen si prodlužujete agonii.  Lidi by si prostě přáli, aby vše bylo pokud možno bezbolestné, rychlé a nemuseli nic pro to dělat… Bohužel takto svět zatím nefunguje. Nedopřeju-li si plně projevit v těle horečku a bojuji s ní, srážím ji – prodlužuji si stav nemoci… Tak to prostě je. Bohužel alopatická medicína nás v tomto nadmíru vystrašila. A zapomněli jsme používat obyčejné babské rady jako  zábaly, tvaroh na kotníky, vlažná sprcha apod… (to už je zase individuální).. ale na počátku je NUTNÉ tělo ponechat zahořet pořádně a bez brždění.

CHYBÍ NÁM ZÁKLADNÍ DŮVĚRA V TĚLO, ŽE JE MOUDRÉ, ŽE VÍ PŘESNĚ, CO DĚLÁ A ŽE TO ZVLÁDNE. A tato důvěra uzdravuje a zrychluje průběh jakékoliv nemoci. Zapomněli jsme tělu naslouchat, získáváme informace zvenčí a netušíme, co se děje uvnitř nás a přitom TAM leží odpovědi na VŠE.

To, co se dělo po „vyléčení“ chřipky, bylo naprosto úžasné… Viděla jsem obnovené, očištěné bytosti. Bylo hned vidět na očích, jak se pročistily, projasnily a prozářily… Viděla jsem, jak mnoho lidí výrazně změnilo vibrace, pročistila se aura a jako by z nich a skrze ně zase proudil čerstvý vzduch… Jako když pořádně vyvětráte v zatuchlé místnosti. Viděla jsem, jak najednou přicházeli s novou energií na nové nápady, s novou chutí začínat znovu, nebo naopak definitivně ukončit minulé záležitosti… Doslova s úžasem jsem viděla, s jakou silou, v jak krátkém čase je možné pročistit tělo i duši…. Jsem z toho ve velké vděčnosti a tak všem, kteří ještě nyní chřipkou procházejí, říkám – vydržte, nebraňte se, podlehněte, uvolněte se… PŘÍJMĚTE JI. Nebojujte, protože tím se jen zbytečně připravujete o sílu, kterou potřebujete na svou přeměnu a detoxikaci. A zároveň si dopřejte po chřipce dostatečný čas na regeneraci, doplňte tělu, co mu chybí.

Jaro se hlásí, ještě potichoučku, zatím našlapuje a v rašících sněženkách nám ukazuje, že už přichází… Přinese úplně nové energie, nové vhledy, nová řešení, nový čerstvý „vzduch“ do míst, kde už to bylo dlouho třeba. Tolik se těším.. Krásné dny Vám všem

S láskou Hanam